Otici

Z pramenů, které jsou doposud k dispozici a z obecných historických úvah, lze tento původní rozrod, z něhož se kromě výše uvedených vydělil i rod Břekovců z Ostroměře, nazvat jako Otici a to nikoliv ve smyslu toponomastickém (podle jména Otic, resp. Votic na Benešovsku), nýbrž podle společného předka, kterým byl, jak soudí i Sedláček, šlechtic jménem Otto. Uvedenému závěru by korespondovala i ta skutečnost, že jde o jméno germánského původu a z poznatků o zkoumání DNA primogeniturní linie Těmínů vyplývá, že jejich původ je jednoznačně germánský, což navíc koresponduje i s obecnou představou o počátcích zemské šlechty, z nichž pouze zlomek rodů vzešel z původního slovanského obyvatelstva. Blízká souvislost Těmínů s rodem Otických z Otic vyplývá zejména i z totožnosti jejich erbu, např. Racek z Otic (1418) užívá stejný erb jako Jan Těmín z Těmic a poté i Janův potomek Bohuslav (tedy červené břevno pokosem ve stříbrném poli a na místo klenotu křídlo se stejným prvkem).

S otázkou původu souvisí i problematika příchodu Oticů do Čech. Odpověď na ní jistě dá pátrání současných a budoucích generací a pečlivá genealogická a heraldická práce, v současné době se však nabízí několik teorií:

(i) Otici byli původním obyvatelstvem před příchodem Slovanů, langobradského nebo germánského původu, kteří se ve slovanské společnosti prosadili

(ii) Otici jako rod již konstituovaný mimo území Čech přibyli sem v době knížecí (odhaduji tak mezi roky 1050 až 1150) a podíleli se na kolonizaci kraje na jih Živohoště, kde v té době byl fungující knížecí dvorec

(iii) Otici se teprve na území Čech (spíše v době královské, tedy mezi lety 1150 až 1250) vydělili z nějakého jiného šlechtického rodu, v tomto ohledu se nabízí příbuznost se saskými Wettiny (viz též kapitola Původ jména), z nichž vzešel i rod Těmů z Koldic, nebo s bavorskými rody v okolí Babenberků, např. rod Tattenbach, s nimiž mají Otcové stejný erb.

Jako nejvíce pravděpodobná se jeví teorie označená jako (iii), argumentace pro tento závěr by však přesáhla rámec tohoto pojednání. Základní myšlenkou je však hledání odpovědi v situaci, kdy území Neveklovska bylo kolonizováno a osazeno pobočnými (tedy nikoliv hlavními) rodinami význačných rodů jako jsou Janovici (v erbu orlice) – z nich konkrétně rytíři z Olbramovic - a pánové z Újezdce (erbu dvojitého lekna) – z nich pak rytíři z Martinic (pozdější Bořitové z Martinic).

Oticové zakládají nejen Votice a z této gründerské části rodu se stabilizují ti, jež se později nazývají Otickými z Otic (jak Sedláček však správně poznamenal příjmení je odvozeno od vlastního jména Otto nikoliv od názvu města (V)Otic); nýbrž další členové rodu zakládají hrady na dolním Povltaví – Kozí hřbet (13. st.), Ostroměř (konec 14. st.), patrně jedna nebo dvě větve rodu expandují do kraje, který je souměrný podle osy pomyslné přímky protínající Votice a Milevsko. Rozsah pozekového majetku je natolik veliký, že vylučuje, že by se v případě Otců jednalo o rod, který by pocházel z vrstvy tzv. milites, tedy svobodného služebnictva knížete nižšího řádu, nebo dokonce z třídy rustici (tedy svobodných obyvatel držících zemanský statek). Uvedení by nikdy neměli tolik vlivu a prostředků k založení města, několika vesnic, kostelů nebo dokonce hradních komplexů. Získání tak rozsáhlého majetku je možno hledat buď ve výnosném úřadu knížecího (beneficia) společného předka a jeho potomků nebo v držbě půdy a práva na ní brát alespoň část užitku z drahého kovu, na něm se nalézající. Blízkost Jílového se zlatými doly od oblasti Neveklovska (cca 30 km) takovému závěru do značné míry pobízí.