Těmínové jako strany sporů:

Pro trestnou činnost na Miličínsku do roku 1620 je charakteristická převaha deliktů proti životu a zdraví (na rozdíl od situace po roce 1620, kdy u všech zkoumaných soudů převládala majetková delikvence), z nichž se zodpovídalo 51 % souzených. K nejčastějším náležela zranění ve sporu, napadení na silnici a vraždy (nelze je vždy přesně odlišit od pouhého zabití) „Vraždy" posuzované jako zabití ve sporu byly trestány mírně, pouze čtyřtýdenním a šestitýdenním vězením o chlebu a vodě) za napadení na silnici a zbití, které žalobce neprokázal (nebyl zraněn ani neměl modřiny) následovalo dokonce osvobození) Náhrada škody byla trestem za zbití a zranění sekerkou, jehož se dopustil hostitel, miličínský měšťan, na svém hostu) Postavením rukojmí (spojeným s ručením různě vysokou peněžitou částkou a podmínkou, že se propuštěný dostaví v případě potřeby k dalšímu projednávání) bylo ukončeno i vyšetřování vraždy („vhození do studně") nevýznamného tuláka) Hlubší pozadí měl zřejmě hrdelní proces, vyvolaný konfliktem mezi dvěma místními rytíři Arnoštem Vitanovským a Bohuslavem Těmínem z Těmic na jedné a Rožmberky na druhé straně, v jehož pozadí byl spor o poddané v Oldřichově a bezprostřední příčinou šarvátka na veřejné silnici, v níž rožmberský poddaný zranil poddaného Vitanovského. Do sporu zasáhl posléze krajský hejtman (miličínský rychtář byl nucen obviněného předvést). Po několikatýdenním vězení byl poddaný propuštěn po postavení rukojmí a zaplacení náhrady za vězeňské náklady s tím, že se dostaví k dalšímu vyšetřování) Násilí na silnici, spojené se zraněním přepadeného a loupeží peněz, bylo trestáno blíže nespecifikovaným trestem s doložením, že postižený může žádat náhradu škody) Specifickým zločinem proti životu a zdraví bylo infanticidum. V průběhu vyšetřování se zde setkáváme se zajímavým pozůstatkem ordálu v obecném povědomí ještě ve druhé polovině 16. století. Služebná z Horního Borku, podezřelá z vraždy novorozeněte, byla v miličínském vězení prohlédnuta sborem mravně zachovalých žen, které jí nařídily umýt mrtvolku dítěte. Při mytí prý „vylila se krev tomu dítěti z nosu, aby se vina její dokázala")

Bartoň Lamač, rožmberský poddaný, Oldřichov (b.); B: nespecifikovaný trestní čin; C: propuštění po postavení rukojmí (ručení 20 kop gr. míš.); D: žalobcem Oldřich Těmín z Těmic; Lamač slíbil pod propadením závazku, že bude dokazovat svou nevinu; E: CS-Reg., sign. II. 108-1: list Štěpána Bohdaneckého z Hodkova, miličínského úředníka [hejtmana], Vilému z Rožmberka.

Nejmenovaný poddaný Gebharta z Nasavrk; B: nedodržení podmínek rukojemství (nepostavil Vašíčka, poddaného Gebharta z Nasavrk, který zranil poddaného Oldřicha Těmína z Těmic); D: uvězněný utekl Jiříku Kavkovi, miličínskému rychtáři, z vězení; Oldřich z Těmic chce proto na rychtáři náhradu škody; E: CS-Reg., sign. II. 108-1: list Štěpána Bohdaneckého, miličínského úředníka, Vilému z Rožmberka.

Dvořák, poddaný Oldřicha Těmína z Těmic; B: vražda; D: žalobcem matka zavražděného Alžběta Zdeborka ze Zhoře, rožmberská poddaná; E: CS-Reg., sign. II. 108-1: list Štěpána Bohdaneckého, miličínského úředníka, Vilému z Rožmberka.

Dvořák, poddaný Oldřicha Těmína z Těmic; B: vražda; D: žalobcem matka zavražděného Alžběta Zdeborka ze Zhoře, rožmberská poddaná; E: CS-Reg., sign. II. 108-1: list Štěpána Bohdaneckého, miličínského úředníka, Vilému z Rožmberka.